Stavební regulace je věčné téma a bez ohledu na letopočet stále vzbuzuje řadu otázek – je stále ještě potřeba, jak má vlastně vypadat a k čemu vůbec slouží? Nejedná se již o přežitek z dob minulých, který můžeme s klidným srdcem opustit? Ponechme stranou památkovou ochranu a pojďme se podívat trochu blíž na běžnou výstavbu a říct si, kdy a proč je regulace potřebná a kdy už přínosná není.

Kdy je regulace potřeba…

Začněme tím nejdůležitějším – stavební regulace je opravdu třeba. Většině z nás se nejspíš nebude líbit dům, který, ač originální a zajímavě navržený, bude necitlivě zasazen do stávající zástavby bez ohledu na to, zda je to zástavba nová, či starší. Je to příklad stavebníků, kteří chtějí mít svůj vysněný dům bez ohledu na charakter okolní zástavby a na ty, kteří již v místě žijí.

Právě pro takovéto situace je stavební regulace nutná. Absence jasných pravidel totiž vede k bezohlednosti, odkud je to krůček k narušení sousedských vztahů a dalším nežádoucím jevům. Smyslem regulace by měla být ochrana architektonické kvality místa pro současnost i pro časy budoucí. Stanovení základních parametrů regulace, jako je prostorové uspořádání celku, odstupové vzdálenosti od hranic pozemků či výška stavby, je tedy opravdu žádoucí.

…a kdy už ne

Stejně jako je třeba dbát na výše uvedená pravidla, nemělo by se zapomínat ani na přínos architekta a představu investora. Regulace totiž neurčuje jen jednoduše měřitelné parametry, jako je třeba zmiňovaná vzdálenost, ale současně omezuje i tvůrčí přínos architekta a stavebníka. A tato omezení by se měla týkat opravdu jen těch zásadních parametrů, nikoli architektonického výrazu domu. Pokud totiž bude regulace stanovena do nejmenších detailů, jako je velikost oken nebo sklon střechy, bude nová výstavba citelně ochuzena o moderní prvky a daná lokalita ustrne na místě bez přirozeného vývoje, který k architektuře patří a každé místo obohacuje.

Jak tedy s regulací nakládat? Nabízí se ono slavné „přiměřeně“ ze známé pohádky Sůl nad zlato s Janem Werichem v hlavní roli. Je dobré si uvědomit, že je třeba skloubit současné požadavky s tím, co už v dané lokalitě je. A současně přitom myslet na to, co tady po nás zůstane.